Příběh 4

Ondřej :

Proč jsem šel na RD?

Bylo to čistě pragmatické rozhodnutí, manželka měla a má velmi zajímavé zaměstnání. Mně tenkrát práce moc nevyhovovala a hlavně jsem věděl, že si slušnou práci nejdu kdykoli. Tak jsme se dohodly, že manželku na RD vystřídám.

Co mě překvapilo?

No asi reakce na úřadech u doktora či na jiných místech, kde jsem řešil, že jsem táta na rodičovské. Asi nejhorší reakce, se kterou jsem se setkal, byla na různých "maminkovských" webech a fórech. Prostě věta "Táta se o dítě neumí postarat stejně dobře jako máma" je nejen nesmyslná, ale svým způsobem i urážlivá. A kolik času je potřeba pro péči o dítě a domácnost.

Co mě chybí (chybělo)?

Jako všem rodičům na rodičovské dovolené, čas, chvíle soukromí a čas jen pro sebe. Nečekal jsem, že to bude takové. Naštěstí jsme se s manželkou domluvili na pár rozumných věcech. Třeba střídání se při uspáváním, jedním volným odpolednem v týdnu a podobně. Ale nejhorší pro mě bylo zjištění, že "hloupnu". Proto jsem se začal učit dělat weby, aby mozek úplně neodumřel. Dodnes nedokáži pochopit, když žena (muž) po 7 letech na RD, řekne, že to na ní (něm) nenechalo žádné následky. Tzv. Mateřská demence byla pro mne asi největším strašákem.

S čím jsem si nevěděl rady?

Třeba s netolerancí lidí, když jedete s kočárkem třeba autobusem. Nejen, že nastupujete poslední, ale vlastně v autobuse nemáte co dělat. Kočárek má kolečka tak proč potřebuješ jet autobusem. Nebo teď jsem četl článek o dětech v restauraci (kavárně). Dole v diskuzi byli reakce typu: Děti do restaurace nepatří, obtěžují okolí a podobně. Aha a kde si s nimi můžeme dát oběd na výletě. Asi v na vařiči v ešusu před restaurací.

Co bych přivítal?

Přivítal bych větší rovnoprávnost pro nás táty na RD. Příkladem je můj článek Táta jako doprovod dítěte v nemocnici pořád rarita. Více pohledů tátů na výchovu a vše okolo dětí.